Frantisek Gellner

Ma mila, rozmila, neplakej.
Zivot uz neni jinakej.

Dneska jsme jeste veseli
na nasi bile poslteli,
zitra, co zitra, kdozpak vi?
Zitra si lehnem do rakvi..

clovek obcas potrebuje melancholii... a Gellner takove rozpolozeni dokaze doplnit snad nejlepe